Obec Rybitví

Aktuálně se nacházíte zde

Obsah stránky

Z historie obce

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1377, kdy Albrecht z Cimburka, pán na Blatníku, prodal Blatník spolu s městečkem Bohdaneč a vesnicemi Bystřec, Rybitví, Černá u Bohdanče a Lhotka Blatníkovská Janovi z Orle, opatovi kláštera Opatovického. Tuto smlouvu 23. května téhož roku stvrdil v městě Angermünde sám císař Karel IV. V latinském textu smlouvy stojí název obce ve tvaru Rybitwy. V držení Opatovického kláštera zůstalo Rybitví až do roku 1421, kdy byl klášter při jarním tažení husitů pod vedením bratra Žižky definitivně zničen. Na počátku husitských válek snad panovala představa, hlavně mezi prostými bojovníky, že konfiskovaný majetek církve bude spravován společně, leč poměrně záhy s ním začali velitelé bojových svazů disponovat jako s majetkem vlastním. Po odchodu Hynka Krušiny z Lichtenberka do ústraní (na přelomu let 1422 a 1423) se velitelem východočeských Orebitů stal Diviš Bořek z Miletínka, původně zcela bezvýznamný zemánek. Po porážce krajního křídla hnutí roku 1434 v bitvě u Lipan, kde velitelem Panské jednoty byl právě Diviš Bořek, zahájili čeští magnáti jednání se Zikmundem, který usiloval o uznání své korunovace na českého krále z roku 1421. Páni byli ochotní Zikmunda za krále přijmout, jejich hlavním požadavkem však bylo, aby král neprovedl restituci církevního majetku. Jednání se podařilo dovést do konce v Jihlavě roku 1436. Zikmund, aby legalizoval nabytí majetku "nových šlechticů," jim to, co již drželi, dal formálně do zástavy. A tak 21. 9. 1436 Zikmund Lucemburský zastavuje Diviši Bořku z Miletínka východočeské statky, mimo jiné i Rybitwí. Antonín Profous ve své toponomastické studii "Místní jména v Čechách" uvádí pro období následující po husitských válkách tyto tvary názvu: Roku 1488 "Rybitvij", r. 1491: "v Rybitví", po r. 1494: "z Rybitví", r. 1497: "pod Rybitvím", r. 1501: "ves Rybitví", r. 1523: "z… Rybitwau", r. 1560: "zámek Konieticzkau Horu,…., Rybitwj", roku 1654: "Rybitwi". F. K. Rosůlek ve svém díle "Pardubicko, Holičsko, Přeloučsko" uvádí, že v urbáři z roku 1588 stojí název obce ve tvaru "Rybytvy". Vidíme tedy, že latinský tvar jména obce ze středověkých listin se přiliž nelišil od tvaru dnešního. U variant z 15. a 16. století, kdy převažující úřední řeči v Čechách byla čeština, nás tentýž poznatek ani nepřekvapí.

Situace se změnila v pobělohorské době, kdy se díky centralizaci a racionalizaci státní správy prosazovala němčina coby úřední jazyk celé monarchie, České země nevyjímaje. Proto se v následující době jméno poněmčilo. Na mapě z roku 1688 je zakreslena obec pod jménem "Ribitwi" a na o něco mladší mapě z roku 1720 nalezneme název obce ve tvaru "Ribitew". Roku 1837 byla v německy psané práci obec zanesena pod jménem "Rybitew". V 19. století probíhal zápas o český jazyk. To se projevilo i v rovině místních jmen, kdy v dílech nacionalisticky orientovaných českých učenců se místní jména opět počešťují. Tak jako v jiných oblastech, ani zde nepanovala jednota. František Palacký uvedl ve své práci "Popis králowstwí českého" z roku 1848 název obce téměř v dnešní podobě - tj. "Rybitví", tvar jména později upravil Jan Gebauer. Do tohoto "sporu" nás zasvěcuje F. K. Rosůlek ve svém již jednou zmiňovaném díle Pardubicko, Holicko, Přeloučsko, vydávaném postupně v letech 1903 - 1906. Uvádí název "Rybitvy", jako alternativní název v závorce udává: "Rybitva" a obratem dodává: "…nesprávně Rybitví". O něco dále píše: "….v psaní jména chybovalo se zvláště od slavnosti bratranců Veverkových r. 1883, kdy psalo se mnoho o této vísce, že se stala známou v celém vzdělaném světě a kdy se ujalo psáti Rybitví, což později opravuje Gebauer ve svých "Pravidlech". Dodejme pro úplnost, že v "Seznamu míst v Království Českém" z roku 1878 je uveden v české části tvar "Rybitví", v části německé tvar "Rybitew". Stejně tak tomu je i v dalším seznamu z roku 1886. Kotyškův "Úplný místopisný slovník Království Českého" z konce 19. století uvádí název "Rybitví", jako alternativní název má "Rybytví". Rosůlek v roce 1903, jak již bylo uvedeno, považoval za správný tvar jména "Rybitvy", zatímco "Rybitví" byl, dle něj, tvar nesprávný. Tento "nesprávný" tvar se nakonec ujal jako úřední a oficiální název obce a od dvacátých let 20. století, pokud je mi známo, se ani jiný tvar názvu obce Rybitví nevyskytuje.

Replika první písemné zmínky o obci Blatníky (květen 1244)
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Protože časné události nedosáhnou daleké budoucnosti, není-li písemnost zajištěna svědeckou výpovědí a pečetí, a protože se všechny věci odehrávají v čase, aby s časem nepominuly, dovoluje právní řád, aby byly stvrzeny dosvědčením předních osobností.

Ať je tedy známo všem věřícím v Kristu, nynějším i budoucím, že já Jan, syn hraběte Zbislava, z vlastního svobodného rozhodnutí a pro klid mé duše i mých předchůdců i nástupců jsem ze svých statků převedl dědickým právem dvě obce kvůli Bohu a blahoslavené Panně Marii, bohorodičce, na klášter v Litomyšli, aby mu patřily dědickým právem nyní i navždy. A protože lidské smysly jsou náchylné ke špatnosti a tělo se kloní k provinění, uvádíme na této stránce jména svědků, kteří byli přítomní při darování, aby toto darování nepozbylo síly spočívající ve spravedlnosti a nebylo zbaveno opory založené na svobodě, a nezapomínáme ani na jména obcí, jak byla uvedena v již zmíněném nápisu. Jedna obec se jmenuje Hostovice a druhá Blatník.

Jména svědků jsou: Přibyslav z Moravan, Jiří Nosek z Janovic, Jan, syn Suezlava z Trojovic, Honata z Krakovan, Buno z Hostovlic, Dobrohošt z Vlčnova, Nykvard z Nenčovic, Vlček ze Svinčan, Hoše z Honbic se synem Bavorem, Petr ze Zelovic se svým synem Nepronem, Jachemir z Prachovic se synem Předvojem, Bohuslav se svým bratrem Fabianem z Mnětic, Mysliboř a Beneda, synové Olekzona z téže obce, Dřizek z Bučiny.

Sepsáno v květnu roku 1244 milosti Vtělení Páně.

Listina je uložena v Národním archivu Praha pod signaturou AZK 2350. Originál pergamen, pečeť se nedochovala.

Replika opisu první písemné zmínky o obci Rybitví (2. 6. 1377)
Potvrzení koupě statků opatovického kláštera

My, Jan, z Boží milosti arcibiskup svaté církve pražské a legát apoštolského stolce, oznamujeme zněním tohoto listu všem, že v zájmu vážených a zbožných pánů, pana Jana, opata z Orle., a konventu opatovického kláštera řádu sv. Benedikta, nám byl představen dopis psaný na pergamenu, ve shodě s přivěšenou pečetí jeho výsosti, slavného pana Karla IV., z Boží milosti římského císaře, vždy rozmnožitele říše, a českého krále, zapečetěný správně a úplně, nepoškrábaný a nepoškozený, bez podezřelých míst, zkrátka bez jakéhokoli porušení či něčeho podezřelého, a to v tomto znění:

My, Karel IV., z Boží milosti římský císař, vždy rozmnožitel říše, a český král, zněním tohoto listu oznamujeme všem, že v zájmu zbožných pánů, opata Jana z Drbe(*) a konventu opatovického kláštera řádu sv. Benedikta, našich dárců, kteří sami za určitou sumu peněz získali od váženého pana Alberta z Kumburku, který je nám velice oddán, níže zmíněné statky, tj. hrad Blatník a s ním sousedící město Bohdaneč, obce náležející k tomuto hradu a městu, tj. Bystřec, Rybitví, Černá a Lhota, a vše ostatní, co k nim patří, jsme byli pokorně požádáni, abychom jakožto český král laskavě poskytli souhlas se smlouvou o takové koupi a prodeji a abychom statky předali do vlastnictví panu opatovi a konventu opatovického kláštera. My pak, příznivě nakloněni prosbám těchto lidí a též ze zájmu, který máme o tento klášter, ani bez uvážení či z neopatrnosti, ale po zralé úvaze a po řádné poradě s našimi urozenými pány a šlechtici a oddanými lidmi českého království z pravomoci českého krále dáváme souhlas k takové smlouvě o koupi a prodeji a jakožto český král zněním tohoto listu laskavě předáváme a se zvláštní laskavostí připojujeme výše uvedené jednotlivé statky s tím, co k nim náleží, ať to nese jakékoli jméno, osvobozené ode všech daní, od přímých daní, poplatků, od obecné daně, od poddanských poplatků a od ostatních poplatků tohoto druhu, kromě královské daně, která je uložena obecně na statky klášterů českého království, již zmíněnému panu opatovi a klášteru a laskavě dáváme do vlastnictví zněním tohoto listu a stanovujeme tímto královským ediktem, aby opat, který byl osobně přítomen, a rovněž klášter, mohli natrvalo vlastnit tyto statky se vším, co k nim náleží, a to s takovou svobodou, s jakou jsme my, jak známo, až dosud vlastnili své statky a statky tohoto kláštera zděděné po našich prarodičích, českých králích, a které jsme znovu uvolnili, a žádáme ctihodného pana Jana, pražského arcibiskupa, legáta apoštolského stolce, aby touto listinou s patřičnou vážností jakožto pražský arcibiskup a místní ordinář zmíněné statky s tím, co k nim náleží, připojil, jak náleží jeho úřadu, k uvedenému klášteru a předal jeho opatovi a aby potvrdil, že dopis byl předveden před svědky s pečetí našeho císařského majestátu.

Dáno v Tangermiinde, léta Páně 1377, v 15. indikci, 23. dne měsíce května, 31. roku našich království, 23. roku císařské vlády.

Po předvedení a přijetí tohoto listu jsme byli pokorně a s důstojností požádáni v zájmu zmíněných pánů opata a konventu opatovického kláštera, abychom s biskupskou pravomocí laskavě potvrdili a schválili tuto koupi a prodej a vše, jak bylo výše uvedeno, a abychom připojili a předali hrad, město i výše uvedené obce se vším, co k nim náleží, řečenému panu opatovi a konventu opatovického kláštera.

My jsme těmto prosbám příznivě nakloněni a očekáváme také, že z této koupě vzejde značný prospěch a užitek. Koupi a vše, jak bylo výše uvedeno, potvrzujeme a schvalujeme naším listem a klauzulí, jak bylo zapsáno, a s biskupskou pravomocí potvrzujeme a připojujeme hrad s městem i s obcemi a se vším, co k nim náleží, a předáváme již řečenému panu opatovi a konventu opatovického kláštera. 
Na svědectví o této záležitosti jsme dali vyhotovit tento list a nařídili jsme potvrdit jej přivěšením naší pečeti.

Dáno v Praze, léta Páně 1377,2. dne měsíce června.

Nejisté: jednou uvedeno Orle a jednou Drbe; Orle je pravděpodobnější.

Archiv pražského hradu, Libri Erectionum II, 14.

-----------------------------------------------------------------------

Noviny Chemik podniku VCHZ Synthesia z roku 1964 oznamují,

co se hrálo nejen v kině původní staré obce Rybitví: